Proč je dobré nebýt slavnou zpěvačkou

Ráno mi po dlouhé době začalo ušitrhajícím chrš chrš chrš – škub! Nad uši láme tato symfonie duši, která tuší další ohryzaný hřbet knihy či novou díru v křesle spleteném z banánových listů. "Luno!" vybíhám vrávoravým dupotem z postele. Luna je králíčí kluk a vlastně se ani Luna nejmenuje, vydobyl si svou přezdívku svým zebřím kožíškem a faktem, že přistál ke Slunci, zrzavému králičímu dědečkovi. Ani on se nejmenuje Slunce, ale že je zrzavý a prozařuje dny svou hopkovitostí, vysloužil si tím jeden ze svých mnoha aliasů. A já nechci narušovat jejich soukromí uveřejněním pravých jmen, samozřejmě.

Po zabavení nezdolných zubisek zeleninou se jdu zachumlat zpátky do peřin. I tu vzpomenu na sen, ze kterého mě vytrhlo párání křesílka. A v hlavě mi zazní skvělé tóny písničky, která mi byla vložena ke spánku a která zní jako totální budoucí hitovka. Páni! Moje první opravdická nosná píseň, která může sloužit krom k hraní i k poslechu! Z obavy, abych nezapomněla a taky z touhy pořádně si melodii obtisknout do paměti, hmkám a zpívám jediná slova, která mi zůstala v paměti. "Living in motion, hmmm hm hm hmmm hm hm." A grandfinal "Living in motioooo oooo ooooooon." Bezva, toho se nevzdám. Fixovala jsem až do úplného probuzení. Šla jsem tedy provést ranní hygienu, svou strhující melodii nechávám znít koupelnou. Když v tom...

A já jen s úlevou vydechnu, že nejsem slavná zpěvačka a jsem tak uchráněna od veletrapasu nevědomého plagiátorství. Nemám tušení, z jakých hloubek ke mně píseň zazněla, neznala jsem ani autorku, ani název skladby – což se naštěstí po automatické proměně z "living in mootiiiion" v "beautiful peeeeopleee" nebylo obtížné dohledat.

Grandiózní závěr v tuto chvíli, nebesa, rozklíčuji rovněž.

Zklamání splachuji spolu se záchodovou mísou. Na nápaditou skladatelku to zatím tedy stále není. Ale co takhle býti vášnivou interpretkou jak naši komunističtí soudruzi a soudružky Gottové, Vondráčkové, to by mi, zdá se, šlo jak ve snu.